Informace o plemeni

Český název:	Slovenský čuvač
Originální název:	Slovenský čuvač
Oficiální zkratka:	SC
Číslo standardu FCI:	142 (Standard >>)
Skupina FCI:	Skupina 1 - Pastevečtí a honáčtí psi kromě švýcarských salašnických psů
Sekce FCI:	Sekce 1 - Pastevečtí psi
Země původu:	Československo

Použití:
Užitkové zařazení je dáno od pradávna používáním tatranského čuvače jako psa pastýřského a salašnického na horských holích a jako psa strážného pro střežení příbytků i hranic.

Celkový vzhled:
Plemenné znaky tatranského čuvače odpovídají horskému typu psa tvrdé konstituce, statné postavy s huňatým bílým kožichem. Má silnou kostru, povahu živou, ostražitou, neohroženou a bystrou. Je od věků přizpůsoben drsnému podnebí slovenských hor, jmenovitě Tater. Postava tatranského čuvače je formátu mírné obdélníkového, trupem dobře využitého a na silné, dosti vysoké noze. Bystrost a bdělost mu daly jméno, neboť "čuvat" znamená slovensky slyšet a odtud pojmenováni plemene "tatranský čuvač".

Povaha:
Je bezmezně věrný a srdnatý, pohotový postavit se proti každému škůdci, medvědy a vlky nevyjímajíc.

Výška:
pes 62 - 70 cm, fena 59 - 65 cm

Váha:
psů 36 - 44 kg, fen 31 - 37 kg

Osrstění:
Osrstění je husté, bílé barvy. Nažloutlý nádech u kořenů uší přípustný, ale nežádoucí. Zřetelné žluté skvrny nepřípustné. Mimo končetiny a hlavu osrstění hustý huňatý kožich, bez pěšinky na hřbetě a bez třásní na ocase a na zadní části stehen. U psů je nápadná hříva. Srst na končetinách a na hlavé je krátká a přilehlá. Na zadních stranách končetin poněkud delší. Od kořenů uší nazad přechází zvolna v hřívu. V kožichu kryjí pestíky plně podsadu, jsou 5 -15 cm dlouhé, v hřívě nejhrubší, jinde mírně zvlněné, tvořící na hřbetě několik příčných vln ze souvislých polokadeří. Samostatné kadeře a rozpadavý kožich jsou nežádoucí. Kyprost a uzavřenost kožichu jsou podmínkou. Podsada vyplňuje kožich jemnou hustou chmýřitou vlnou asi poloviční až dvoutřetinové délky, než mají pestíky. V létě podsada vylíná, kožich ztratí na huňatosti ale nezplihne, nýbrž v důsledku zvlnění pestíků si stále udržuje určitou kyprost a nevytvoří na hřbetě pěšinku.